Autismus
Co je to autismus?
Autismus je celoživotní neurovývojová porucha, která má vliv na sociální a komunikační schopnosti jedince. Ovlivňuje, jak se dotyčný chová k ostatním a jak s nimi komunikuje. Důsledkem poruchy je, že dítě špatně vyhodnocuje informace, které k němu přicházejí (nerozumí dobře tomu, co vidí, slyší a prožívá). To s sebou přináší narušení v oblasti komunikace, sociálního chování a představivosti. Autismus vyvozujeme ze specifického chování. Autismus je zjednodušující termín, kterým popisujeme různé poruchy autistického spektra (dále také jako PAS) – řadí se sem: dětský autismus, atypický autismus, Asperegrův syndrom, jiná dezintegrační porucha, jiné pervazivní vývojové poruchy. V diagnostickém manuálu Mezinárodní klasifikace nemocí jsou tyto poruchy popsány jako pervazivní vývojové poruchy (pervazivní = vše pronikající). Autismus také můžeme definovat jako vrozené postižení mozkových funkcí, které dítěti umožňují komunikaci, sociální interakci, fantazii a kreativitu. (Hrdlička, Komárek 2004; Thorová 2006, s. 58-60).
Výskyt PAS je čtyřikrát častější u chlapců než u dívek.
Průměrný odhad výskytu autismu v populaci se v průměru pohybuje mezi 1,5 – 2%.
Každý rok se narodí v České republice okolo 1500 – 2000 dětí s PAS.
Jaká je příčina?
Moderní vědecké studie směřují k pojímání autismu jako důsledku geneticky podmíněných změn v mozkovém vývoji. Autismus je považován za vrozenou poruchu. Specifické projevy v chování dítěte nejsou způsobeny chybným výchovným vedením. Autismus řadíme mezi neurovývojové poruchy na neurobiologickém základě. Z hlediska neuropsychologického problémy dítěte vyvěrají z potíží s vnímáním (příjmem informací) a zpracováním informací (problémy v oblasti emocí a myšlení). Nejedná se o jedno místo v mozku zodpovědné za vznik autismu, ale spíše o poruchu komunikačních a integračních funkcí v mozku. Předpokládáme, že pokud existuje různorodost v projevech, bude existovat i variabilita v příčinách. Je tedy způsoben souběhem různých příčin (multifaktoriální příčiny). Významnou roli zde hrají genetické faktory – na vzniku autismu se s největší pravděpodobností podílí různý počet genů v různé míře. Riziko je pro rodinu s dítětem s autismem tedy vyšší než u běžné populace. Určitý význam v příčinách vzniku autismu mohou mít také rizikové faktory v těhotenství, v době porodu a bezprostředně po něm (Thorová, 2006).
Dá se autismus léčit?
Autismus se řadí mezi vývojové poruchy, proto se jeho projevy dají ovlivnit, ale ne zcela eliminovat. Poruchy autistického spektra jsou pojímány jako velmi různorodý syndrom. Za efektivní formu pomoci jsou považovány různé speciální pedagogické programy s podporou behaviorálních a interakčních technik, které umožňují dítěti využít schopnosti a dovednosti v maximální možné míře, kterou jim jejich handicap dovoluje. Součástí účinné intervence jsou nácviky pracovních a sociálních dovedností a rozvoj funkční komunikace. Pro vzdělávání žáků s autismem se v České republice se nejčastěji využívá metodika Strukturovaného učení. Některé symptomy vyskytující se u lidí s autismem se ovlivňují farmakoterapií. Na autismus jako takový však doposud žádná účinná farmakoterapie neexistuje.
Strukturované učení
Strukturované učení je strategie, která byla vyvinuta speciálně pro výchovu a vzdělávání lidí s poruchou autistického spektra. Vychází z principů TEACCH programu, který ji úspěšně využívá pro výchovu a vzdělávání dětí s autismem a příbuznými komunikačními vadami. Tato metodika zohledňuje širokou a různorodou škálu poruch autistického spektra, osobnostní a charakterové zvláštnosti každého jedince a v neposlední řadě jeho mentální úroveň (Čadilová, V.; Žampachová, Z. 2008, s. 25). „Intervence prováděná metodou strukturovaného učení staví na odstranění deficitů vycházejících z diagnózy PAS a současně rozvíjí silné stránky lidí s PAS. Odstranění či snížení deficitu, který se projevuje nižší schopností rozumět pokynům a zvládat chování bez podpory a přítomnosti dospělé osoby, vyžaduje individuální přístup, strukturalizaci prostoru a činností, vizuální podporu a motivační stimuly. Přiměřený přístup k jedinci s PAS a jeho odpovídající rozvoj zajistí pouze intervence využívající tyto principy.“ (Čadilová, V.; Žampachová, Z. 2008, s. 29)
